Francouzská spojka

Tak jsem to po letech viděl znovu, a takhle to dopadne, když chce někdo natočit oscarovou drsnou kriminálku. Tedy pro porotu, co hodnotí Oscary, ale ne pro diváky, kterým není nic vysvětleno a jsou rovnou vhozeni do... no, slovo "děj" je silné slovo, do jakéhosi probíhajícího zmatku. Nejdříve jsme v Marseille, kde se seznámíme se dvěma jakoby drsoni, akorát nevíme, čím jsou drsní, kromě toho, že chtějí rozšířit přístav a zastřelí jednoho chlápka, který je sleduje. Pak buch, jsme v Brooklynu, kde dva drsní poldové mají tušení, a tak furt někoho sledují, občas někoho zmáčknou, občas jsou taky za drsoně. A když sem z Francie za podpory jednoho herce přijedou prodávat drogy ti dva z Marseille, jdou i po nich. A to tak, že ve chvíli, kdy by je mohli všechny zatknout při předávání drog a peněz, tak čekají někde u mostu a teprve pak za nimi přijedou do továrny, aby mohla být jako cool přestřelka. Postavy jsou nevěrohodné, přišlo mi, že policajti už by dávno měli na krku disciplinárku, Pepek že nic nevyšetří a vždycky u jeho akce zhebne nějaký polda (ale to se neřeší), a že zločinci se chovají nejvíc pitomě a nápadně, jak jen to jde. A ta slavná honička auta s nadzemkou - hezké, no, ale veledílo to taky není. (29.03.2021)

Podobně jako u Bullitova případu, tak i u Francouzské spojky jsem skrze věhlas těchto snímků očekával něco víc a tudíž po sledování mám spíše rozpačité dojmy. Možná, že závěrečné scény mají nějaký ten až filozofický přesah, o kterém se mluví a píše, ovšem film jako celek mě rozhodně neposlal do kolen a jsem si jistý, že mi v paměti neutkví na dlouhé roky žádná ze scén. (09.08.2015)

Tady jde jednoznačně prokázat, že americká tvorba minulého století, hlavně pak sedmdesátých let, je ta nejlepší z celého amerického filmového trhu....naprosto geniální hudba doplněná skvělými výkony oblíbence Hackmana a Scheidera...jak říkám, sedmdesátá a osmdesátá léta v Americe a Francii, potažmo i Itálii, znamenala "Zlatou tvorbu" v kinematografii..... a naprostý svobodný rozvoj filmového umění... ! (16.07.2007)

Dnes už klasická drsná kriminálka z dob, kdy si ještě policajti neříkali vyšetřovatelé a ve flitrových oblecích se za opičích zvuků neproháněli v naleštěných sporťácích ... Snímek Williama Friedkina (např.: The Excorcist -´73) natočený na motivy skutečného případu a u nás distribuovaný s podtitulem Štvanice,, nám představuje Gena Hackmana v roli Pepka Doyla, otrlého newyorského detektiva, který spolu s parťákem Buddym (výborně sekunduje lovec žraloků Roy Scheider) narazí při prohánění feťáků a překupníčků drog (Kdy ses naposledy v Poughkeepsie šťoural mezi prstama na nohách ?!!) po ulicích Brooklynu, na stopu francouzské spojky Charniera, elegantního záporáka, jinou ligu, chystajícího velký kšeft s heroinem. Pepek vycítí příležitost a zakousme se do případu jako buldog ... Geniální režie, přesné herecké výkony, syrová ruční kamera, hudební doprovod, a především reálnost a špína newyorských ulic dohromady vytvářejí atmosféru hustou, že by se dala krájet ... Nezapomenutelná Charniérova finta v metru spolu s asi nejnapínavější automobilovou honičkou všech dob pod dráhou nadzemky, udělaly z fimu kult. Při jejím natáčení se Friedkinovi zdála neustále málo drsná a pomalá, nakonec se posadil s kaskadérem do auta, aby jízdu vyzkoušel na vlastní kůži a po jejím absolvování byla bledým režisérem odsouhlasena jako dostatečně akční ... Společně s Mississippi Burning nejlepší kousek s Hackmenem. (03.02.2007)

Friedkin natáčel ruční kamerou a zkoušel různé režijní fígle, aby docílil co největší míry autenticity a to se mu podařilo v míře vrchovaté. Gene Hackman ve své první velké roli chlapáckýho poldy a těžkýho frajera na sebe výrazně upozornil, jeho automobilová honička s nadzemkou je nezapomenutelná. Svého času překvapivý a zasloužený Oscar za nejlepší film. (13.04.2003)